Na Štědrý den býváme doma, ale 25.12. vyrážíme obvykle k mým rodičům do východních Čech. Pokaždé, když se tam vracím, uvědomuji si, z jak hezkého místa pocházím. Vždy se mi tam líbilo, ale jak jsem se před několika lety odstěhovala a začala se tam vracet jako host, více a více si uvědomuji, jak pěkné místo to je.
Bydlela jsem na okraji menšího města blízko krásné přírody… u rybníka, kousek od lesa, který mi v současném bydlišti TOLIK chybí, potůčku, lyžařského vleku, běžeckých i běžkařských tratí a na kopci, takže v zimě – to ještě bývaly bílé Vánoce – jsme od rána jezdili na bobech a na saních z kopce dolů, bruslili na rybníku, stavěli bunkry, skákaly do závějí, které přes noc vykouzlil vítr, a užívali si spoustu další zábavy. Bylo nás v jedné řadovce více jak deset dětí podobného věku.
Mnoho věcí je už teď jinak, ale i tak je tam krásně. Pro mě o to víc, že mě s místem pojí vzpomínky na dětství a dospívání, že tam mám své kořeny a velkou část rodiny.
fotka pole, kde jsme lyžovali
v pozadí kaštany, tváří se jako jeden z tohoto úhlu, ve skutečnosti jsou ale dva za sebou:-)
pohled na rybník a nedaleký les
za nás býval rybník více přírodní, neudržovaný
a potůček
Pěkný večer.
