Poslední prázdninový víkend

Dnes ještě vzpomínka na poslední dny bez povinností a pevného řádu.

Vůbec jsem se netěšila na 4. září. Ne kvůli začínající práci, ale hlavně kvůli Honzíkovi, který nastoupil do první třídy. Nevím, nějak se tomu v hlavě bráním. Už jednou provždy končí jen to hraní a začíná škola, škola života. Kolik se toho bude muset naučit, s kolika věcmi se bude muset poprat, jak mu to půjde? Za několik let pak rozhodování, kam jít, čemu se věnovat, splní se mu jeho sen? Já vím, je to daleko, když ono to TÁÁÁK letí. Uvědomuji si, že škola ho mimo jiné naučí dovednosti, bez kterých to nejde, a čím dříve, tím lépe. Dětské mozečky jsou jako houby, které skvěle nasávají podněty z okolí. Všechno si uvědomuji, i to, že škola má mnoho výhod a nese s sebou i pozitivní aspekty. Vím, že to zvládneme a že nějak bude, nemá smysl řešit, co bude a jak, ono to vždycky nějak dopadne. Ale já prostě NECHCI. Bohužel to neovlivním…

Poslední víkend byl už o něco chladnější, ale i tak jsme našli zpestření pro děti. V obci Lobeč je pivovar, kde se konal happening s hudbou, dobrým jídlem a maňáskovým divadlem, kam jsme byli pozvaní. Moc příjemná akce. Co mě ale hodně překvapilo, jak krásná je budova pivovaru. Majitel architekt ji upravuje s citem a v industriálním duchu, dokonce tam čepují i své vlastní pivo. V interiéru se pořádají kulturní akce a výstavy. Visící osvětlené krychle se mi moc líbily.

Pokud byste chtěli vidět víc, klikněte sem, Gebrian tu hovoří s majitelem o rekonstrukci. Je hezké vidět i původní stav.

 

 

 

 

 

 

A taky došlo o víkendu na pečení. Recept je hodně podobný jogurtovému koláči, jen jsou trochu jiné poměry surovin, jogurt je nahrazen zakysanou smetanou.

 

 

 

Děti hodně řádily venku s kamarády a já jsem za to moc ráda. Připomíná mi to mé dětství, kdy jsme běhali venku celé dny a zažívali různá dobrodružství. Kéž by jim to v této počítačové době vydrželo co nejdéle

Tak úspěšný školní rok. Já jsem z toho kalupu včera nějak rozpačitá…

16 Comments

  1. Marci, úplně stejné pocity mám co se týká Bertíka, i když budou “až” za rok. Vůbec, ale vůbec se na to netěším, i když vím, že to zvládneme – ani nám nic jiného nezbývá :-). Už ta povinná školka mě dostala. Ve školce je spokojený, ale stejně … Pivovar a ty zavěšené krychle jsou super, mám ráda tahle místa. A nejvíc se mi líbí jak ti dva pánové z oné doby koukají z veliké fotky na zdi na celou, asi restauraci :-D. Hezké dny a ať to ve škole jde v co největší pohodě. D.

    • M.

      At se Bertikovi ve skolce libi, drzim pesti a uzijte si poslední “nemuseci” rok.
      Pivovar me fakt nadchnul, tamto byl vycel – pivnice, restaurace by mela do budoucna vzniknout v prostorach vedle. Zdravim. M.

  2. Monika

    Marcelka, je to už riadnu dobu, čo moje deti boli prváčikovia, ale na pocity, ktoré ma sprevádzali si pamätám celkom presne. A myslím, že boli dosť podobné Tvojim…škoda, že ten čas tak neúprosne letí. Ale každá etapa života prináša iné krásy. Prajem Honzíkovi veľa úspechov a nech sa mu v škole páči.

  3. Alena Vyskočilová

    Marceli, malému veľa šťastia!
    Priestory nádhera!
    Koláč robievam z kyslej smotany alebo z jogurtu tiež:-)

  4. Vidíš, já to vždycky brala tak, že se dítě někam posouvá a citila to jako pozitivum (snad jen do školky jsem syna vedla s chvěním kolem žaludku, ale ani tak jsem neměla pocit, že to nechci). I když tedy když se dítě posunulo do puberty, tak to občas bylo skoro o život – ať už můj (že mne skolí infarkt :-D) nebo jeho (že ho utluču prvním předmětem, co budu mít po ruce). A dospělý a samostatně bydlící syn už je zase jiný level – celkem příjemný, protože spousta třecích ploh se odděleným bydlením odstraní a když se sejdeme, tak si to chcem pokud možno užít příjemně jako parťáci.
    Tak úspěšný školní rok (MMCh – pro mé dítě vlastně asi bude poslední – je v páťáku na VŠ)

    • M.

      Stano, ja vim, ze je to o me hlave a asi si i zvyknu casem:-). Synovi tedy drzim pesti, poslední rok bude narocny. Pekny den. M.

  5. Marci, toto letí:-) Ať se malému ve škole líbí, ať ho učení baví, má spoustu nových kamarádů a zážitků. Já jsem sice od školky vždy naměkko, při nástupu, při ukončení školního roku, při besídkách apod. ale vždy jsem se těšila, brala jsem to jako posun a nové impulsy. Dokonce i když jsme Adámka dávali do školy o rok dříve a všichni nás od toho zrazovali, my ničeho nelitujeme, naopak! A hraní? Víš jak je teď rád, že si najde chvilku? Myslím, že se i konečně naučil hrát samostatně a možná tomu hraní i napomáhá Stelinka, že se může dětsky vyblbnout… 🙂 Tak ať se daří:-) papa

  6. Helena

    Marcelko, neboj! Ono si to sedne a všechno pojede jako po drátkách! Honzík je šikovný kluk, ani nebudeš vědět, že do školy chodí! Změna to je, ale nic hrozného!!!
    Moc na vás myslím, držte se!
    Helena

    Jo a ten výlet vypadá opravdu skvěle!

  7. Veronika P.

    Marci, přeju, ať se s tím brzy vyrovnáš, já si tuhle chvíli zatím nechci ani představovat… Pivovar zajímavý, u vás jako vždy krásně…
    V.

    • M.

      Saso, moc dekuji, uz ma i nemile zážitky, ale to k tomu bohužel patri. Pekny vecer. M.

Komentář (email, ani další údaje nejsou povinné, pokud svůj komentář nevidíte, čeká na schválení, zařídím co nejdříve:-) )