Máte další den pro sebe – děti u babičky, manžel na služební cestě, před vámi mnoho plánů.
Takže jako téměř vždy si odbydu ty méně příjemné věci nejdříve, abych se pak těšila na ty fajnové. Uklidím, jede pračka, sušička… Je těsně před obědem a já si jedu pro oběd do školy, protože nám uvařili i v době prázdnin. Jupííí!
Otevřu jídlonoše a mňam, vidím nudlovou polévku. Dám si ji a raduji se, že jí je hodně a já si ji tak dám ještě k večeři nebo další den k obědu. Sním ji a chystám se na další chod – vepřové na kmíně, také to vypadá dobře, navíc to uvařili za mě!!! Jídlo si dám přihřát, mám děsný hlad a už se těším. Jídlonoše vystavěné do komínku, už jen čekám na signál mikrovlnky. Najednou ale rána a já vidím, jak se mi vrchní díl jídlonoše z té sady tří kusů převrací, padá a všechno vytéká. Sakra, taková škoda, říkám si. Jenže pak mě víc zaujme, že hned vedle jsou dvě chůvičky, nabíječka na baterie, dřevěná police plná hrnečků, cementová kachle se svícny, vitamín v papírové krabičce a že tohle všechno musím utřít a umýt od mastné polívky, nehledě na to, že kape i na zem, jak jinak, když jsem podlahu těsně před odjezdem pro oběd vytřela. Zkáza!
Jenže pak venku vysvitne sluníčko, v košíku se sladkostmi najdu kousek marcipánu, na který jsem měla ohromnou chuť a je hned líp.
Nehledě na to, že na světě jsou v tu chvíli tisíce, desetitisíce, i statisíce lidí, kteří nemají co jíst, nemají kde spát, možná se právě dověděli nemilou zprávu či diagnózu, nebo někoho ztratili a tak dál, a ti by měnili hned. A to bylo přesně to, co mě v tu chvíli napadlo. V ten moment byl život krásný, i s rozlitou polívkou a upatlanou kuchyní:-).
Pak už to šlo tak nějak běžně a normálně. Keře – některé – dostaly razantní sestřih, traviny jsem svázala do snopů, vyřezala dýni, jak jsem slíbila dětem a trénovala focení v manuálním nastavení – v různých podmínkách. Baví mě to.
Tak si ten den hezky užívejte.
Marci, já ti v prvé řadě závidím mít den jen sama pro sebe. A v druhé řadě vyjadřuji obdiv ke každému, kdo se dovede zamyslet nad lidmi, kteří nemají co jíst, jsou vážně nemocní, atd. Mnoho lidí se cítí nespokojeni, při tom to nejzásadnější mají.
Na zahradě jsi si asi pěkně mákla, už jenom to vyřezání dýně zabere dost času 🙂 Ale radost dětí bude určitě velká 🙂 Krásný víkend, Ivana
Ivanko, dekuji za mila slova. S vekem byvam vic a vic sentimentalni, obcas me takove chvile prepadaji a prichazi vlastne nejak spontanne a necekane. Zahrada je makacka a relax zaroven, vsak vis;-). M.
Pár dnů, ale ne celých, kdy jsem sama se sebou se nemůžu nabažit. Mívám je teď snad poprvé v životě. Bonus, když mi i někdo navaří, tak ten je úplně nej 🙂 Fotky se ti moc povedly. Tak samé hezké dny D.
Diky, Dani, a i ty uzivej;-). M.
Javorové listy jsou opravdu fotogenické…
A máš pravdu – když se stávají jen malé kalamity, je to vlastně fajn, byť v první chvíli člověk na tu rozlitou polévku, vysypanou mouku nebo něco podobného nadává…
Diky, Stano, a hezky vecer bez pohrom:-). M.
Milá Marcelka, ja takému dni hovorím ” deň blbec “, ale u Vás je toľko krásy, že tá vyváži všetky starosti nevydarého dňa. Máte u Vás krásne, preto som častým návštevníkom. Prajem krásne jesenné dni. Papa Aňa.
Ani, moc dekuji, velmi me to tesi:-) Klidny vecer. M.
Tak to byl den :-)))). Člověk si napalánuje plán prací, vlastně celý den a pak se to pokazí, ale ty si to zmákla a nenechala se zaskočit, kokyna to vyřešila :-))))))))))))))). Dýně se povedla, líbí se mi poklop, takže další dýni budeme mít jako hradby, to vidím prvně.
Přeji pohodovou neděli, Kája.
Ano, velmi casto si rikam, ze planovat nebudu, ale pak to zase naplanuju:-). Hradby – to je hezke:-D, za me vlasy:-). Chtela jsem tam dodat vice kysliku, tohle me napadlo:-). Diky a klidny vecer. M.
Já měla den blbec před týdnem v úterý – začlo to tím, že mi nezvonil budík, do práce jsem jela pozdě, doma jsem si zapomněla klíče od bytu a kanceláře a cestou zpátky mě u přechodu paní nabourala, takže jsem na tři týdny bez auta a pár dní jsem strávila s límcem kolem krku 🙂
No tak to je mnooohem horsi, tak at je vse ok!!! M.
Dobrý den Marcelko, reaguji pozdě, ale ten článek je tak hezký, že mi to nedá! :-)) Zvládla jste to s lehkostí a ještě pravdivým zamyšlením, klobouk dolů! Já jsem měla v pátek 28.10. taky podobný karambol – když jsem slézala v komoře ze stoličky, zapomněla jsem na hrnec s dýňovou polévkou co stál na zemi a šlápla do ní! 😀 Taky se mi to v tu chvíli úplně nehodilo, ale s manželem jsme se tomu zasmáli! Snad máme na chvíli vybráno obě 😉 I když včera u nás bylo “nasněženo” – děti vysypaly po celém pokoji kokos a držel hezky i na závěsech do výšky dceřiných rukou 😀 Vysavač teď pár týdnů bude při provozu šířit kokosovou vůni, aspoň trošku změna po kakau – to byl zase jiný příjemný večer u nás! 😀 Hezké dny Marcelko. Nina
Smeju se, Nino, ale ne skodolibe. Holt s detmi se nenudime:-). Jednou na to budeme hezky vzpominat a je fajn, ze se clovek svym karambolum umi zasmat:-). Tak klidnejsi dny:-). M.