V minulém týdnu ve školce našeho syna proběhla besídka. Moc jsem se těšila. Vloni byla hromadná – ZŠ i MŠ v sokolovně. Mladší děti měly jen malý prostor.
Letos ale byla klasická – ve třídě.
Bylo to pěkné. Jen tedy Barunka zvládla zbořit regál, kde bylo uložených asi 100 pastelek, ale prý “police špatně drží”. Poté se dokázala zřejmě osprchovat někde v umývárce, když já se pokoušela vytvořit svícen /aktivita pro rodiče, byla jsem tam bez manžela, takže plně zaměstnaná/ z materiálu, ze kterého už se nic kloudného vytvořit nedalo. Čekala jsem, až se stoly uvolní, holt jsem přišla poslední, ale neva. Odpoledne bylo završeno plačtivou scénou Honzíka, který své sestře odmítal půjčit náhradní triko na převlečení.
Součástí besídky byly i dárky pro rodiče. Hmmm, no byly pěkné, jen jsem měla pocit, že syn se s nimi spíš “potkal”, než na nich aktivně pracoval. Ne jeho vinou, předpokládám. Proč by měly maminky dostávat dárky sice hezky vapadající, tvarem perfektní, barvami sladěné, ale z velké části výsledek práce učitelek?:-( Já se těšila na nějaký upatlaný výrobek, přáníčko podepsané kostrbatými písmenky HONZÍK, ale 100% made by Jéňa. Byl by to ten nejdokonalejší dárek celých Vánoc…
Hlavně že Honzík si to užil a že maminka vše natočila na kameru a dostála jeho přání během besídky nahlas opakovaného: “Mami, toč!”
Snad i vy jste se na besídkách pobavili:-).
Jeden z “Honzíkových” výtvorů, který mě ale samozřejmě MOC potěšil:-)
Hezký den.
