Týden bez dětí

Má to své výhody, bezpochyby.

Vyspíte se.

Vstáváte, až se sami vzbudíte a v momentě, kdy chcete.

Neodpovídáte na spoustu všetečných dotazů, neřešíte věčné roztržky sourozenců.

Odpočinete si.

Děláte si, co chcete a kdy chcete.

Máte čas a  klid na věci, které vás baví.

Úklid vydrží i několik dní.

Tohle a mnoho dalších věcí je fajn, užíváte si je, ale jsou tu i komplikovanější momenty.

Vařit pro jednoho je divné, nezvyklé.

Chybí vám to pomazlení těsně před spaním, i ta nudná logopedie, kterou bez větších úspěchů trénujeme už druhý rok:-(.

A ta samota!

Mám devadesátiletou babičku, která žije již řadu let sama v paneláku, ve 4. patře, bez výtahu. Je po operaci srdeční chlopně – životnost 10 let, má ji 15. Každý den trénuje a chodí jednou dolů a nahoru ta čtyři patra. Sama ven už se bojí, kdysi upadla. Jinak je soběstačná, za svůj vždy upravený vzhled sklízí i teď poklony, každý měsíc kadeřnice, pedikúra, pokaždé naondulovaná, korále an krku. Bydlí v mém rodišti, kde žijí i její děti – můj taťka a teta. Oba jí pomáhají, navštěvují. To ano. Ale já si uvědomila, jak hrozná je samota. Seděla jsem večer sama doma a chyběl mi někdo, s kým bych si popovídala, nebo prostě jen večer sdílela po boku s někým, třeba mlčky. Jsem poměrně zvyklá na to být večer sama, manžel jezdí často služebně pryč, dětí spí, a já se konečně můžu věnovat sobě, tehdy mi to tak nepřijde, ale nějak to na mě tento týden sedlo a já si na ni vzpomněla. Nebýt to tolik km, tak bych večer sedla a jela za ní, jen tak…aby nebyla večer zase sama…

Jo, a dělá tu nejlepší bábovku na světě a vždy si dává záležet na balení dárků a čehokoliv, co někomu dává, třeba i štrůdlu, bábovky. Zabalí je do alobalu a převáže mašličkou:-). To zdobení mám tedy asi po ní:-).

 

 

Konec sentimentu.:-)

A jak jsem si ten týden užila:

Pokusy o “malbu”, nebo možná kaligrafii, typografii :o)? Prostě hokus pokus.

 

 

 

nechyběly mé oblíbené čaje – tento s pomerančem

 

 

ani večery při svíčkách

 

I radost v Lidlu jsem si udělala – spíš tedy dětem:-). Jejich oblečení je za pár kaček, ale nám dobře slouží a líbí se mi. Jen vám nesmí vadit, že v něm chodí kdekdo:-).

A taky mexická restaurace s kamarádkou. Vzdálenost nám nedovolí vídat se tak často, ale když už to vyjde, je to jako by se ani nic nezměnilo a my se viděly třeba před týdnem. Máme si o čem povídat a děláme to moc rády:-).

Návštěva u mých rodičů, maminčin štrůdl, taťkův speciální čaj:-) – nejdříve ho hodně osladí a následně dokyseluje citrónem, ale jo, výledek mi chutná, i když normálně nesladím:-)

Několik hodin na cvičení – 2x kruhový trénink a 1x dance jóga. Pohyb a sport potřebuju a jsem ráda, že si ho můžu dopřávat každý týden, i s dětmi, když tu jsou. Chodím sem a tam mají “hlídací” službu pro cvičící maminy:-).

Nechyběla ani knížka. Teď právě Khaled Hosseini “A hory odpověděly” – o několika osudech afghánských obyvatel. Jde o fikci psanou velmi čtivou formou. Doporučuji.

Jedna natřená lavice na bílo, jak jinak, to už jsem plánovala dlouho.

No tak takhle nějak to bylo:-). Uteklo to a já jsem ráda, že si ty naše prďolky budu moct zítra konečně  pomordovat:-).

Bohužel počítač, kde zpracovávám fotky, vypověděl službu a já už nestihla vložit všechny:-(. No snad to brzy manžel vyřeší a já dodám i zbytek.

Hezký den.