V době, kdy děti marodily, já byla mnoho dní doma a nemohla ven, což mi moc chybělo, jsem se dočkala dvou milých radostí a velkých překvapení. O té první radosti se zmíním dnes, o té druhé již brzy.
Při brouzdání po blozích, které mám v oblibě, jsem se na konci článku …čtvrté a čtyři… na blogu Carolina Mia znenadání dočetla, že mi Věruška věnuje svoji knihu Máma. Prostě jen tak, z ničeho nic. Tu informaci jsem si musela přečíst několikrát dokola, abych uvěřila. Nevím, co ji k tomu přimělo, čím jsem si ji zasloužila, ale moc mě překvapila a hlavně mile a opravdu velmi potěšila.
Ještě stále jsou mezi námi lidé, kteří rádi a nezištně dělají radost druhým, moc si toho vážím a ještě jednou touto cestou Věrušce děkuji.
Knížku mám rozečtenou, zatím nemohu hodnotit, ale je to příjemné čtení, místy dojemné, kde Věruška vzpomíná na své dětství, rodinu. Nepsala ji v lehkých časech, což, jak věřím, knížku ještě obohatilo.
Věrušce přeji hlavně pevné zdraví, ať ji stále baví dělat druhým radost, ať se jí ale zároveň její dobro vrací. Přeju jí též mnoho sil a úspěchů v psaní pokračování knihy Máma, na kterém v současnosti pracuje.
Hodně zdaru, Věruško, a vy, pokud byste chtěli více informací, najdete je na blogu Carolina Mia v odkazu výše.
A kdy vám někdo udělal zcela nečekaně radost?
Přeji všem pěkný den:-).
Marci, knížku jsem od Věrky také dostala. Také ji mám rozečtenou, chybí mi pár kapitol. Věrku jsem na blogu poznala v době, kdy se začala léčit. Hodně jsme si o její nemoci psaly. Pak jsem jí poslala malý dárek vyrobený přímo pro ni a na oplátku mi přišla knížka od ní. Byla jsem překvapena, asi stejně jako ty. Knížka neprošla korekcí, což jde hodně znát. Tím víc ale vypovídá o autorce, jaká asi je a co cítí. Co má ale Věrka dokonalé jsou fotky. Toužím po jejím kalendáři s jejími autorskými a nádhernými fotkami. Máš i její kalendář?
Ivco, dekuji za mily komentar. Vim, ze dela radost na vice mistech. Kalendar nemam, dozvedela jsem se o nem pozde, kdy uz jsem mela asi 3 jine, ale rikala jsem si, ze pokud by byl pristi rok v podobnem duchu, pockala bych si na nej. To, co jsem videla z toho letosniho, se mi totiz libilo moc:-). M.
Milá Marcelko, z hloubi duše děkuji. Jen k těm korekcím. Byly. A bylo jich dokonce sedm. Když byla kniha tzv. na spadnutí, volal mi do nemocnice můj muž s žádostí o jednu básničku. Tiskárna potřebovala dvě stránky kvůli rozvržení tisku. Tak vznikla básnička Babička s vůní mýdla. Pod opiáty, v bolestech. Možná to někdo v ní pozná, možná ne. Básničku jsem uložila do souboru číslo jedna. Do rukopisu a odeslala celé k tisku. Tak vznikl kniha Máma. Rukopis, který létá světem. A má to velký a důležitý význam. Důležitější než chyby a překlepy. Verze číslo jedna a sedm, byla diametrálně odlišná. Jaký že to mělo význam? Jak řekl prezident onkologické komory, pan Mudr.Vorlíček – vše je tak, jak má být…čas to ukáže. A ukázal. Verze číslo jedna vznikla proto, aby moje máma, ji četla takovou, jaká je. Bez oprav a úprav pro lahodné oko čtenáře. Prostě tak, jak jsem ji cítila, jak to bylo. Mé vylité srdce na papíře i s chybami si přečetla moje máma. O vánocích, nedávno. To byl ten důvod a význam, který ukázal čas…pro pochopení…snad narovnání …pro změnu … Věrka
Knizku zu mam prectenou, zrovna vcera:-). Casto me zavedla do vzpominek na me detstvi – velmi casto podobnych tem tvym! Jidlo od prababicky – jedinecne, vzdy upravena babicka vyborna kucharka, hostitelka, hry s detmi na ulici – nase banda atd., atd. Dekuji.
Verim, ze maminka si nad vzpominkami poplakala, mozna i neco pochopila. At je dobre!!! M.