První zářijový…

…článek. Závěr prázdnin přišel rychlostí blesku, ani jsme se nenadáli a už je tu září, škola, práce, koloběh povinností, termínů, zcela jiný režim.

Honzík nastoupil do nové školy, v pondělí vyráží na adaptační kurz. Ve třídě nikoho nezná, zatím se rozhlíží, ale věřím, že následující dny tomu hodně napomůžou, děti se poznají a třeba vzniknou i nová přátelství. Dojmy má zatím dobré, ale vím, je to jen začátek. Znamená to pro nás i změny v dojíždění, teď jezdí se mnou až do MB, museli jsme ho naučit dostat se pěšky do školy od mé práce, zajít si na oběd na jinou školu, ale to není nijak složité, každopádně je tu více nových situací, na které si musí zvyknout. Věřím, že ho to posune a povede k samostatnosti. Dalším úkolem je naučit ho jezdit domů busem, MB totiž v podstatě nezná. Většinou pojede domů se mnou autem, ale chci si být jistá, že to zvládne v případě nouze i beze mě.

Baru zatím v podstatě normál, co se školy týče, žádná velká radost, ale ani žádný velký protest. Jen se vrátilo ranní bolení bříška. My si dnes užily holčičí den v podobě nákupů, takových těch pro radost, ale i nákup věcí nezbytných. Manžel se synem objížděli fotbalové zápasy, syn hraje za starší i mladší žáky, tak je toho vcelku dost:-).

Já už pomalu ladím podzimní náladu. Léto bylo fajn, hlavně kvůli volnu a téměř žádným termínům. Ale ta ohromná vedra trochu tlumila moji aktivitu, což by se s podzimními teplotami mohlo zlepšit.

Na fotkách vidíte nový koš na dřevo, který už mám pár týdnů doma, jeho čas brzy nastane. Objednala jsem ho společně s květináči od Saši z obchodu pemberly.sk.