Včerejší počasí mě vylákalo ven, přestože se ke mně nikdo přidat nechtěl. Syn mě sice doprovodil pár metrů, ale jinak jsem šla sama svižnou chůzí, poklusem si zatím netroufám. V kapse jsem měla připravený telefon a snažila se cestu dokumentovat. Krásně je na tom světě, třeba i hned “za domem”. Lidí jsem potkala jen pár a to když jsem míjela hospodu, jinak jen já, Jizera, stromy, trávy, pole a tak.
Fotky jsem sdílela ve stories IG, tak pokud chodíte i tam, asi vás nepřekvapím, i formátem odpovídají telefonu, snad nevadí.
A pak už obvyklou cestou domů, tu jsem tu už několikrát ukazovala. Baví mě pořád, pokaždé trochu jiná.
Už teď se těším na další podobné procházky.
Pekný den.
Nádhera, Marcelko! Takovéhle chvíle k životu prostě potřebuji. A nejsem sama, že.
Měj příjemný den. Helena
Urcite, Helenko, a není divu:-). M.