V poslední době se snažím vyrážet do okolí našeho bydliště pěšky. Bydlíme tu 14 let a přesto je v blízkosti dost míst, kam jsem zatím nevkročila. Navíc v těchto slunných dnech je to téměř hřích ven nevyjít. Snažím se chodit rychlejším tempem, k běhu jsem se zatím nedostala. Objevuji, kochám se, místy fotím.
V týdnu jsem se vydala ke slepému rameni Jizery. Tedy až do včerejšího dne jsem si to myslela, že jde o slepé rameno, povídala mi o něm známá. Když jsem ale koukla do mapy, zjistila jsem, že jde o tůni. IG svět jsem tedy nechtěně mystifikovala.
Tak či tak, byla to moc příjemná procházka a ta tůně je moc úžasným místem. Byla jsem tam úplně sama. Musím tam vzít i zbytek rodiny.
Dnes tedy pár fotek z procházky po okolí.
Klidný večer.
My se jdeme usadit ke Špuntům, takový páteční rituál. Koukají i děti. K tomu nezdravé mlsání a o pohodu snad bude postaráno.
Krásné fotky, Marcelko! Úplně se tam vidím s Aaronem :o) Máš pravdu, chůze hezkým prostředím je doslova léčivá.
Přeji hezký večer, Helena
Dekuji, Helenko, verim, ze Aaronek by se tam pomel:-). M.
Marcelko, hezká procházka. A dneska to k ní zvalo taky.
Ano, tohle jsou fajn chvile. M.