… již delší dobu jsem ji chtěla a konečně ji mám, zatím jen ve váze. Třeba časem bude i květníková, i když si nejsem jistá, že tu na ni máme dostatek prostoru vzhledem k rozměrům, kterých se dorůstá.
Při nedávném úklidu jsem objevila černobílou vázu, dárek od přátel, který nám dali, když přijeli prvně do našeho domu a to už je dobrých 7 – 8 let. Dlouho byla odložena, ale teď nastal opět její čas.
Společně s monsterou přibyla i další rostlinka, na niž jsem už také déle pomýšlela – drobný asparágus. O něm zase zítra:-).
Pěkný den.
Marcelko, krásná váza!
Dekuji moc, hezky den. M.
Na vázu už jsem koukala v nějakém minulém příspěvku, hezký nově objevený objev :-)) D.
Ano, uz se tu asi mihla, mela jsem tu ted mensi problem s fotkami, tak ani nevim, zda tu ted na blogu jeste je nebo ne:-). M.
Taky se mi ta váza moc líbí. Monstera ani moc ne – nemám tyto rostliny rozrůstající se do obrovských rozměrů moc v oblibě. Taky bydlím v paneláku, takže co pak s ní, že….
Jasny, Stano, ja ji mela dlouho spojenou s dobou totalitni, to byly vsude, hodne vzrostle az nevzhledne, ale takhle ve vaze je to za me ok:-). M.
Můj miláček, dovezla jsem si rostlinku se třemi listy od strejdy. Teď má listů pět, ale zatím žádný nemá svůj charakteristický tvar. Roste hodně pomalu, což vyhovuje tomu, že máme málo prostoru. Ale můj sen je mít ji obrovskou, s kořeny až na zem 😀
Tak gratuluji, ono to utece a budete ji krotit:-). M.
Tak to je náhoda. Článek o monsteře čtu teprve až po asparágusu a to jsem se v předchozím komentáři o monsteře zmínila 🙂 Pamatuju, že když jsem byla malá, mamka měla ohromnou monsteru. Nesla právem své jméno 🙂 Radka
No jo, to me nikdy nenapadlo, ze to jmeno vlastne muze s jejim vzhledem souviset:-), M.