Kdo? No naše Barča. A je to venku. Váhala jsem, zda se o tom mám šířit takto veřejně. Přece jen kdyby z ní jednou byla paní prezidentová, mohlo by jí to trochu kompromitovat, ale snad si tuto dráhu nevybere:-).
A proč o tom píšu? Abych tu našla někoho, kdo mně třeba odborně, ale klidně i neodborně, vysvětlí, že se nemám strachovat, že takových dětí je víc a že z toho vyrostou.
To lhaní jsem probírala s paní učitelkou a ony jsou zvyklé, prý se to stává a s věkem i “spraví”. Ale ty krádeže mě znervózňují o něco více.
Několikrát se Barunka snažila propašovat domů něco ze školky. Pár pokusů jsem zastavila již v šatně školky, ale ne všechny. Jednou si hrála s kalkulačkou, jako že je to telefon. Tak jsem vyzvídala, kde se u nás vzala apod. a Barunka mi bez váhání s vážnou tváří vysvětlila pusinkou i ručičkami, jak se ta kalkulačka kutálela a kutálela, až se dokutálela do jejího batůžku. Musím uznat, že byla roztomilá, jak to tak vyprávěla, ale taková legrace to není.
Naposledy se snažila při odchodu od kamarádů odnést figurku dinosaura. Očkem pokukovala po mně, zda ji vidím a snažila se ho schovat pod triko. V tom už ale vidím vypočítavost, mazanost, záměr a kalkul a to se mi NELÍBÍ!
Tak co, najde se někdo, kdo mě uklidní, že z té naší jinak šikovné, někdy i hodné, i když svéhlavé holčiny neroste malá kleptomanka? Opravdu z toho mám někdy těžkou mysl.
No a když už je řeč o té naší Barčí, tak fotky dokumentují její další dekorativní počiny.
Kroužky z korálků dlouho v původním aranžmá nevydržely, ale ani se nedivím:-).
Podkafíčka od Helenky z blogu Sicerely Helena, která jsem u ní před časem vyhrála v soutěži, Barunka používá jako dečky pro Playmobil postavičky. Snad se Helenka neurazí. Tak nám tu odpočívá každou chvíli nějaká postavička hned na konferenčním stolku.
V centru obýváku, ve středu tácu, nad nimi pak bdí současná Barunčina oblíbenkyně Sofie první. Ležící postavičky jsem postřehla hned, ale Sofii až o pár dní později:-).
Pěkný den a mnoho radosti s dětmi přeji:-).
Milá Marcelko, moje kamarádka řešila podobný problém. Jednalo se však o děvčátko ve školním věku. V daném případě již musela přijít na řadu konzultace u psychologa. Bylo to mnohem horší. U tvé Barunky si myslím, že jde ještě o zkoušku, co si může dovolit a svět fantazie, jaký by se jí líbil. V mých 50. letech se na tento problém dívám spíše s nadhledem, ale velmi dobře si dokážu představit, že tě tento stav děsí. Snaž se Barunce spíše vysvětlovat jaký je rozdíl mezi pravdou a lží, krádeží a darováním. Děti jsou nádherně tvárné bytosti a jistě tě pochopí. Držím palce. Přeji krásnou neděli a posílám pohlazení pro Barunku. I. 😉
Ilonko, ja moc dekuji. Osobne se take domnivam, ze ve veku tri let tvarovat jeste lze. Jen to s tou nasi holcinou je pomerne slozite. Tak budu doufat a vysvetlovat a vysvetlovat:-). Peknou nedeli. M.
ve třech letech ještě nechápe , že pokud někomu něco vezme, bude ho to mrzet a bolet…dobré by tedy asi bylo, muset za to dát něco svého, co má moc ráda, vzdát se své věci, zažít si ten pocit ,abych věděla, jak se cítí “obraný” 🙂
Katko, dekuji, takto na to jit, jsem zatim nezkousela, tak uvidime, jak na to Barus zareaguje:-). Pekny den. M.
Dobry den Marcelko, ja zkusenost ani radu nemam.. Syn je podobne stary a zatim si ze skolky nic neprinesl, protoze ho to podle me vubec nenapdlo. Barca je na svuj vek hodne chytra a asi se v zivote neztrati! 🙂 Je mi jasne, ze vam to dela starosti, ale verim, ze z toho vyroste. Hezkou nedeli. Nina
Nino, ja dekuji moc za podporu. U syna jsem tohle take neznala, naopak, tam vim, ze nelze, tak ted jsem z toho v rozpacich:-). Pekny den a pozdravy do Brna. M.
Marcelka, dnes nad dcérkou rozmýšľam a teraz večer ma napadlo, že ak je Bára živšia, tak ide určite o dievčatko s fantáziou, aktívnejšou…tieto deti s veľkou fantáziou majú problém rozpoznať hranicu reality a fantázie a to dlho…ďalej si myslím, že v jej veku to všeobecne deti ešte nevedia a teraz si na rade Ty a dávaš tie hranice, ako bolo aj vyššie spomenuté…ďalej si myslím, že to súvisí aj s tým, že v tomto veku sa ešte nedá chápať súkromné, teda osobné vlastníctvo, tiež je rad zase na Tebe, ako je vyššie spomenuté… alebo jej skús zažiť Ty, že si na nejaký čas požičiaš-vezmeš jej osobnú vec…mne sa páčilo, že jedna mama ukazovala deťom, čo má pre radosť, nejaké predmety v byte a deti jej na ne nesiahali, len ukazovali na ne, maminkina vec pre radosť:-) napr. gorálky, ale myslím, že Tvoja Bára dá prednosť kreativite a fantázii a skôr sa s tým zahrá a myslím, že aj na to to bolo:-) len keby išlo o hodnotnejšiu vec… a to je ďalší postreh, hodnotu vecí ešte tiež nepoznajú,nerozoznávajú…
Veľmi Barborke držím palce..fantázia je jej dar, dúfam, že nebude kvôli nej trpieť,:-) treba ju podporiť a usmerniť!
Tebe veľa trpezlivosti a poznania (ako na to) a veľa radosti z tvorenia u vás:-)
Myslím, že nasleduje Tvoj príklad a dekoruje tiež:-)
Alenko, dekuji moc. Ze mi prerovnava veci, to mi vubec nevadi, spis myslim, ze to dela vlastne jeste minimalne, kdyz pomyslim na to, jak casto se to tu meni a jak casto tedy dostava podnety:-). Fantazii ma asi velikou, vidim to i u syna, to je pravda a jsem za to rada. Tak jen doufam, ze je to skutecne nevedomim vlastnictvi, i kdyz uz rika: “To je moje!”, a ze ji snad casem dokazeme dost dobre vymezit hranice a ukazat, kam az muze. A dekuji, ze nad mymi prispevky nekdo tak hezky remysi:-). Pekny vecer. M.
PS: Alenko, dnes jsem hledala recept na dort u Tebe na blogu, nenasla jsem. Je mozne, ze by zmizel? Ted z posledni doby… Pokud sem zu nezavitas, napisu k Tobe na blog, nenajdu-li opet.
Zdravím Marci, to je vtipné, jak Ti Barunka “zasahuje” do dekorací, moje dcera (necelé 4 roky) dělává to samé – ráda míchá své hračky do mých věcí a naopak – mé věci si bere, a pak je najdu mezi hračkami, také mě to většinou pobaví a dojme ;-). K tomu “lže a krade” asi nedovedu poradit, sama bych z toho byla rozpačitá jako ty, chápu… Ale souhlasím s názory výše – ve svém věku to podle mě ještě úplně nechápe, co to je “krást” – nedávno jsme s dcerou četly básničku o zloději a musela jsem jí vysvětlovat, kdo je zloděj a co to znamená něco ukrást, myslím, že ještě pořád jí to není úplně jasné ;-). A také souhlasím, že děti potřebují hranice. Jenže ono se lehce radí, ale sama vím, jak je těžké to převést do reality, najít správnou míru, co dítěti dovolit a co ne a být důsledná… Ale věřím, že je to jen dočasné období a Barunka se srovná a pochopí ;-). Držím pěsti!
V.
Verco, moc dekuji, clovek si to dovede asi lepe predstavit, kdyz ma stejne stare ditko:-). O hranice se snazim, je pravda, ze se synem, tim, ze byl jeden, to bylo snazsi, ale snazim se byt dusledne dusledna:-). Nakonec vzdy rikam, at jsou , jaci jsou, hlavne ale zdravi! Pekny den. M.
myslím, že tak malé detičky ešte nechápu, čo je to osobné vlastníctvo. Žijú v komunálnom svete, kde všetko patrí všetkým… (iným slovom, všetko, čo mám na dosah je moje 🙂 ) Akurát potom nastane problém, keď sa chcú hrať dve deti naraz s tou istou vecou, ktorú považujú za svoju. 🙂
Recept sa mi už podaril zmazať, takže takto nejako to bolo na jeden väčší plech, alebo dve menšie formy:
4 žĺtka vymiešaš s so 4 zarovnanými PL trstinového cukru, alebo 2-3 PL medu
4 cm stĺpca slnečnicového oleja DM vo flaši (zo smotany alebo jogurtu sa nestrieľa)
4 rozmačkané zrelé banány, alebo skús 4-5 nastrúhanej mrkvi
sypkú zmes cca 400g si zamiešaš zvlášť a potom ju prisypeš:
4 PL špaldovej múky (kukuričnej..) môže byť aj viac a dáš menej orechovej múčky, alebo semiačok
mleté orechy aké máš, teda múčku: mandlovú, lieskovú, z vlašákov, kokos,
semiačka: ľanové, sézamové, slnečnicové, mak, atď
nasekané orechy, 70% čoko(nemusí byť),
celý BIO kypriaci prášok DM (BIO citrónová kôra DM može i nemusí)
premiešaš a pridáš sneh zo 4 bielkov
opatrne dáš do vytretého plechu, ktorý môžeš vysypať mletými orechami
pečieš a picháš nožíkom…, ale v rozohriatej trúbe to ide dosť rýchle (180-200 st)
Tento koláč mal byť biskupský, ale Dita P ho vylepšila na americký banánový chlebíček…recept som stratila a ja si tieto cestá variujem 🙂
Ty to dokážeš tiež, máš fantáziu, uvidíš, čo povie Bára, bude prisypávať, je to tak trocha pečenie psíček a mačička:-) Aj keď pečenie s deťmi je za trest!
Keď sa dá robiť výborné brownies z repy a koláč z tekvice, tak prečo nie aj z iných dobrých surovín!
Držím palce!
PL polievková lyžica:-)
Alenko, moc dekuji, ano, Baru pomaha VELMI rada:-). Ja se pustim do mrkvove varianty, snad se zadari:-). Pekny den. M.
Take se pridam k uklidnovani. V tomto veku se to stava. O lhani nemuze byt rec, protoze jeste dite neumi konstruktivne lhat s umyslem, to prijde az pozdeji. Jde opravdu o fantazii, deti si proste neco vymysly, ale ztotozni se s tim a mysly si, ze je to pravda. Nebo tak nejak jsme se to ucili, preci jen uz je to chvili co jsem ze skoly 🙂 z praxe, vim ze je to uplne normalni, od triletaku se ve skolce clovek dozvi veci 😀 a s kradenim je to podobne, nektere deti si proste zkousi odnest veci… dulezite je primet vratit, vysvetlovat, jit na to i pres city, jak nekdo psal, ze ji by to bylo taky lito, kdyby ji nekdo sebral nejakou oblibenou hracku, at si vzpomene, kdyz nejakou nemohla najit… Ze pokud si neco chce pujcit musi se zeptat. Casem to dojde 😉 kdyby se to tahlo dele, tak deti pred skolou uz by to chapat mely, to uz by chtelo asi konzultaci s psycholozkou, ale je brzy. Jen treba v obchode by to byl asi dost problem 😀
Dekuji, Hani, s nasi Barus je to trosku slozitejsi, uz jsem zkousela brat ji jeji NEJ hracky, kdyz jsem ji chtela donutit uklizet, aby se o ne hezky starala, jinak ze je dam jinemu diteti, ktere se o ne bude starat lepe. A Barca? “Ano, mami, klidne, a jeste tohle.” Jo, tak tohle je taky nase Barus,je ji to uuuuplne jedno:-). Ale ja neprestavam doufam, je to vyzva, abych ten spravny klic k ni nasla:-). Hezky den. M.
No, nejdřív musím napsat, že se opravdu neurazím! Barča je velmi kreativní, jen do té “deky” trochu táhne :o)
A rad a povzbuzení jsi dostala hromadu, ani já bych to tragicky neviděla, myslím, že je hodně důležité, že to vidíš a nepřehlížíš a trpělivost a vysvětlování Báru jistě přivede na správnou cestu :o) Neboj!
Moc zdravím, Helena
Trosku se bojim, ale doufam:-). Moc dekuji i za toleranci k deckam:-). Pekny den. M.
Já přispěji troškou do mlýna…jako malá jsem taky tak trošku lhala (že jsem nesnědla paní učitelce bonbony z bonboniery, kterou jsem ji měla předat na konci školního roku, že jsem nevylepila hanlivé samolepky po vesnici u babičky) a vydrželo mi to dodnes :-).
Katka
Jeeee a ja uz se uklidnovala a doufala, ze vse bude ok a ono nemusi!!!:-))) To jsem nechtela cist:-)), ale dekuji i za tuto reakci:-) M.