Jak jsem včera slíbila, tak činím. Co by byly Velikonoce bez vajíček. I když koledníky nečekám, pár jsem jich obarvila. Na snídani dobrý:-).
I letos jsem sáhla po přírodním způsobu barvení: červené zelí a cibule. Nechala jsem je obarvit jen jemně. Cibulová vajíčka mají takovou světle terakotovou barvu, podle manžela jsou úplně stejná jako před barvením, já vidím rozdíl veliký:-). Ta ze zelí jsou každé úplně jiné, přestože byly v nálevu stejně dlouho a měly obě původně hnědou barvu. Na fotkách to není tak patrné, ale jedno má nádhernou světle levandulovou barvu, druhé je jemně fialovomodré a prosvítá pod ním původní zbarvení.
Domů jsem si donesla čemeřici, kterou miluju, i když ve váze se jí tolik nedaří. Kočičky nemám, ale bez větviček by to nešlo.
Prostě u nás jaro v rozpuku, i když to počasí venku tomu vždy neodpovídá. Holt aprílové počasí, tak užívejte volna, jara a všeho, co vás baví.
Já letos vajíčka ani nebarvila. Měla jsem jen naarnžovaných pár prázdných skořápek na misce. A jsem docela ráda, protože jsme letos logisticky selhali a máme nějak moc zbylého jídla (velikonoční nádivku, jehněčí, pstruha…), takže aspoň odpadne vymýšlení, do čeho zakomponuji vařená vejce :). Až zase za rok 🙂
Navareno docela zavidim, ja zase nemam nic:-). M.
Marcelko, krásné jarní fotky! Kochám se! Tohle fakt umíš!
Přeji příjemný večer, Helena
Dekuji mooooc, Helenko. M.
Marcel, máš krásně nafocené Velikonoce i jaro v jednom. Já letos vajíčka nebarvila, zapomněla jsem si nasbírat slupky z cibule. :o) Moc se mi líbí ta růžová nakvetlá větvička.
Přeji hezký večer. D.
Daso, dekuji moc, ja skutecne jen par:-). M.