Z mé poslední procházky jsem si donesla kočičky. Dlouhé roky jsem po nich v našem okolí pátrala, konečně jsem je neplánovaně našla. Natrhala jsem si jich pořádnou kytici:-).
Dnes jsem s Baru byla na vyšetření v Pedagocicko-psychologické poradně v Semilech. Baru bojuje s češtinou, háčky, čárky, písmenka, tak jsem chtěla vědět, zda jde o poruchu učení nebo jiný problém. Takovou “nálepku” dětem ve třetí třídě nedávají, že jde o dyslexii apod., ale trénovat budeme a za dva roky uvidíme. Denní trénink s naší Baru nebude procházkou růžovým sadem, ale já se zase nevzdávám a chci jí pomoct. Snažit se budeme. Neberu to jako katastrofu, to vůbec ne, jsou i horší věci, ale ta důslednost bude tvrdým tréninkem i pro mě, i když už mám letitou praxi z logopedie se synem.
Cesta do Semil mě zavála i k mým rodičům, kde jsme strávily jednu noc, abychom to do cíle měly ráno blíž. Je tam krásně, to si říkám pokaždé. Bohužel jsem to nestihla do lesa, k rybníku, do přírody, ale viděla jsem se s rodinou.
A zítra už čtvrtek, letí to…
Já si preventivně kočičky domů nenosím – mám pylovou alergii na všechny možné jarní stromy, tak pro jistotu.
S Baru přeju hodně pevné nervy (taky si pamatuju logopedii ;-))
Logopedii s ní mám už spíše okrajově, uměla mluvit, ale začala to trochu flákat, spíš Honzík to měl složitější. Držím pěsti, jarní alergie určitě umí potrápit. M.
Těm kočičkám to v té váze opravdu moc sluší!
A Bára – to asi nebude jednoduché, je hodně svá, podle toho, co o ní píšeš… Jsi milující máma, držím palce, ať vám to jde!
Měj hezký víkend, Helena
Dekuji, Helenko, s Baru je to slozitejsi, co se ukolu a povinnosti tyce:-), jenze ja jsem beran:-), takze se mnou taky. M.