Pokud se mi delší dobu nedaří najít si čas jen pro sebe, pro to, co mě baví, v klidu, bez spěchu a zbytečného kalupu, bývám nevrlá. Poslední dobou je to trochu zázrak. Přestože mám, jak já říkám, “volné” úterý, jde vlastně jen o dopoledne, protože děti beru domů po o. Ale i to dopoledne obíhám, co je třeba, dělám, co je třeba. Však to všechny znáte.
Obdivuji chlapy, protože ti, když mají volno, mají volno a neřeší, co je musí udělat. V hlavě jim neletí, že je třeba nakoupit to či ono, abych uvařila večeři, sehnala dětem vše potřebné do školy, vyprala prádlo na tréninky, vyřídila telefonáty a tak dál. Prostě kupu takových skoro “neviditelných” věcí. Tedy alespoň ten můj to tak má a myslím, že i většina ostatních. Nekritizuju je, naopak, taky bych to chtěla umět. Je to vlastně jen můj problém.
V týdnu se mi ale podařilo chviličku najít, tak jsem se pustila do věnečků. A i když vydrží jen chvíli čerstvě, ten proces mě baví a já zase na chvíli ukojila své tvořivé tužby. Tak málo mi někdy stačí:-).
Taková blbůstka, tak málo a přece tak moc.
Hezké dny.
Hezky tvoříš.
Jinak – já občas umím pustit věci, do kterých se mi nechce, za hlavu – v tom jsme s manželem minimálně na stejno (a minimálně třeba večeři přesouvám v 80 % případů na něj). Ale ona je to vlastně výroba dalšího stresoru, protože ty věci (alepoň valná část z nich) se samy neudělají 🙂 a časem to člověka dožene.
Užij si velikonoční volno
Dekuji, Stano, ano, je to o te hlave, vypustit, neresit. To prave moc neumim:D. M.
U nás se ty neviditelné věci taky dělají samy. Letos si kradu hodně času na pletení a zjišťuji, že kdysi jsem ten pocit, že si něco kradu neměla. Přemýšlím, kde se v té hlavě vzal? Protože! Doma vše zajištěno je, dítě ve škole taky, já v práci a stejně ten pocit mám … Krásné Velikonoce Marci, D.
Delas dobře, Dani. Asi mame zazite nejake vzorce chovani i mysleni a není snadne se jich zbavit. Hezke dny. M.
Marcelko, mluvíš mi z duše. Mám hodně pracovitého muže, ale je lev, když odpočívá, tak s nadsázkou třeba v ruinách :o)
Věnečky máš moc krásné!
Přeji příjemný večer, Helena
Helenko, moc dekuji. Syn je taky lev, tak uvidíme:-). M.
Marci, já mám taky pocit, že přijdu utahaná z práce a doma mě čeká druhá směna…. nestíhám, chci toho moc a vše perfektně, tak trpím… Ale když to jinak nejde a prostě fakt nestíhám, zjišťuji, že se svět neboří… ale spokojená stejně nejsem… takže jdu pro kyblík…:-D
No prave, a proc to my zensky mame takhle blbe!?:-) M.