… byl pro mě plný různých činností, ať už příjemnějších nebo méně příjemných, také hodně o cestování. Moc mě mrzelo, že u spousty z nich jsem neměla foťák, protože by určitě bylo co fotit.
V pátek jsem vyrazila na tzv. teambuilding večírek. Mí noví kolegové se setkávají každý rok na takové akci, utužují kolektiv, u kolegy, kterého jsem v nové práci nahradila právě já. Měla jsem jisté obavy a úplně moc se mi nechtělo, přece jen jsem nevěděla, kam jedu, ostatní se znají roky, já s nimi pouze dva měsíce. No a jak už to tak bývá, dopadají večírky, kam se tolik netěšíte, naopak moc dobře:-). I tady se to pravidlo potvrdilo. Příjemné posezení v hospodě u pivovaru v Malém Rohozci a přespání v naprosto dokonalé roubence s úžasnou zahrádkou v Českém ráji. Konverzace nevázla, zahráli jsme si i fajn společenské hry a druhý den domů.
Zároveň si manžel na tento víkend domluvil zapůjčení vozu Hyundai, takže jsme se vydali i k oběma rodičům, abychom to auto prubli. V sobotu jsme se při popojíždění stavili v Zájezdním hostinci v Kostelci nad Černými lesy. Jde o veliký hostinec v areálu bývalého pivovaru rozčleněný na několik menších místností, zařízený útulně vesnicky, s rychlou obsluhou a dobrým jídlem. Pojedete-li kolem, zastavte se. Věřím, že budete spokojeni.
V neděli jsem zajeli i k mým rodičům, kde jsme strašně dlouho nebyli všichni. Trochu mi to zkomplikovala zastávka na zubní pohotovosti. Poslední dny mě trápily zuby a já plánovala, že k dr. vyrazím až dnes, ale noc na neděli byla hodně náročná, přímo krutá, řekla bych, že jsem využila pohotovosti v Hořicích v Podkrkonoší a nakonec jsem byla moc ráda, že jsem se tak rozhodla – zánět nervu a úleva přišla téměř záhy po návštěvě ordinace. I když ty přechody ze zimy do tepla stále nic moc. No a když už jsme byli v Hořicích, nešlo vrátit se bez typických trubiček.
Zvládli jsme i kratší pobyt venku. Byl to nádherný den, i když mrazivý. Takže dnes jen pár záběrů rybníku. Děti si užily rozbíjení ledu, aby rybičky měly co dýchat a já se prostě jen kochala.
Na této loďce jsem před nějakými 30 lety po rybníku jezdila i já. Kdo by řekl, že tu bude tak dlouho:-).
V pozadí sněhová děla zasněžující sjezdovku:
Vyrůstala jsem na úžasném místě. Uvědomuji si to pokaždé, když sem dorazím. Tohle vše je od domu mých rodičů asi sto metrů.
Vám přeji pohodový vstup do nového týdne. Snad už mi zuby dají pokoj a já budu mít více chuti do focení apod. a následného publikování zde na blogu:-).
Krásné fotografie!Moc zdravím Věra
Dekuji, Verusko, také zdravim. M.
Krása, najmä miesto detstva:-)
Dekuji, Alenko, pro me srdcovka:-). M.
Marci, to byl teda opravdu výživný víkend, doslova se vším všudy. Krásné místo dětství, krásné fotky, mňam mňam pravé hořické trubičky 🙂 Ať už zuby dají pokoj, měj se hezky D.
Dekuji, Dani, jsem presvedcena o tom, ze jsem nemohla mit lepsi misto k vyrustani:-). Holt jsem mela stesti. Zuby – uvidime, zatim nic moc:-(. Pekny den. M.
Ať už jsou zuby klidné! Je tam opravdu nádherně 😉
Dekuji:-), klidny vecer. M.
Moc hezké fotky..:-) A ty trubičky, hned bych si dala..Snad už je líp a zuby nezlobí..
Zuby zlobi, ale bylo hur:-), dekuji. Trubicky uz nejsou, zmizely bleskove:-). M.
Moc hezké fotky. A držím palce, ať se zuby umoudří
Dekuji moc, Stano. M.
Marcelko, fotky a většina zážitků z víkendu – paráda! Doufám, že i ty zuby jsou už v klidu a ty si užíváš hezký večer.
Pa, Helena
Helenko, dekuji, do zpevu mi jeste uplne neni, ale mohlo by byt i hur:-). M.
S těmi zuby je mi tě líto. Snad už to bude dobré. Místo, kde jsi vyrůstala, je nádherné a pro tebe má určitě nepopsatelnou atmosféru. Krásný večer, Karla
Presne tak, Kajo, dekuji. M.
MArcelko, nádherné fotky. Přeji ti, ať zuby už vůbec nezlobí 🙂
Dekuji, Ivanko, snad brzy… M.
Marcelka to vieš, doma je vždy doma a najmä keď je tam tak krásne.
Presne tak, ma to tak byt. M.