Týden s dětmi…

Prázdniny se přehouply do druhého týdne a já mívám místy pocit, že už trvají věčnost. Tento týden jsem sama s dětmi, uznávám, potřebovala bych zase oddych:-).

 

 

 

Nejde jen o běžné rozepře sourozenců, které řeším dnes a denně, ale máme i povinnosti a ty to trochu komplikují. S Honzíkem chodíme už třetím rokem na logopedii a stále máme co pilovat. Jedna schůzka připadla i na tento týden. Paní logopedka je úžasná, ale Honzíkova spolupráce by se dala na stupnici do 10 označit tak dvojkou, kdy 1 je nejhorší. Aby toho nebylo málo, začala nám i setkání na fyzioterapii, kde řešíme ploché nohy a špatné držení těla.  Včera první setkání. Honzík vtrhl do ordinace jako střela, skočil v botách na lehátko, paní jen koukala, a já taky, kráčela jsem totiž pár kroků za ním. V podobném duchu se pak odehrávalo dalších 30 minut.

Říkala jsem si, kde je ten můj hodný chlapeček? Proč se chová jako zvěř?  Co jsem udělala špatně? Nevím. Doufám, že v pátek se předvedeme v lepším světle.

 

 

Ale hlavně doufám, že cvičení budou účinná a taky se moc těším, až nám všechna tahle povinná domácí cvičení skončí. Denně trénujeme logopedii, kdo to zažil ví, jaká je to řehole. No, děláme to pro děti, ale někdy je to setsakramentsky náročné.

A to nám v září začne školní docházka:-(.

No a Barča nám u všeho samozřejmě asistuje:-). Ta se pro změnu rozhodla, že bude pejsek, takže komunikuje psí řečí a jí jako pes – všechno z misky na zemi. Fakt se nenudím.

 

Jo, tu ofinku jsem stříhala já:-) a nebylo to ve vzteku, prostě to nevyšlo:-). A také i nadále pokračuje koníkové období:-).

Možná se děti jen nudí, proto dnes hurááá do ZOO, třeba budou alespoň na chvíli tak trochu ” mezi svými”, pokud je ta zvířecí nálada neopustí:-).

Pěkné a pohodové dny:-).

28 Comments

  1. HankaŠ.

    Marci,napišu jen vydržať :))…
    Ono to vážně uteče jak voda a se slzou v oku budeš jednou vzpomínat,až nás nebudou potřebovat;).Tak jako teď už skoro já.
    Užijte si to hezké a pohodové letní dny.H.

    • M.

      Hani, ja dekuji a jsem si toho dokonce i vedoma, ale nekdy uz je toho moc:-), však to zna asi kazda. Dnes novy den, jedeme nanovo:-). M.

  2. Martina Puchingerová

    Marcelko, máte děti kousek od sebe. Já mám děti po 10 letech a někdy je to horší, než když jsou v podobném věku. Od toho velkého se čeká, že bude mít trpělivost a pochopení pro toho menšího, ale ne vždy je tomu tak. Malá ho zase umí pěkně provokovat, takže 1:1. Ach jo! Máme to někdy náročné. Doufejme, že se to v pohodě přečká a pak přijdou na to, že k sobě prostě patří a všechny hádky ustanou. Užijte si ZOO a pěkný nastávající víkend.

    • M.

      Presne tak, Marti, ono to k tomu urcite patri, jen v tu chvili clovek zuri a smutni zaroven. Tak hodne sil i Vam. M.

    • M.

      Jeee, no to se taky říká, ale to nechci cist!:-DDD Ten nadhled, vim, jen nekdy zmizi cobydup:-). Dekuji. M.

  3. Marci, drž se. Moje děti mají extra nálož temperamentu všechny :-))) a zrovna nedávno když jsme byli na nějaké akci a já nevěděla kam dřív skočit a který dítě držet na uzdě aby si a nebo někde něco neprovedlo, jsem pozorovala holčičku , která si přinesla omalovánku a seděla snad hodinu ve stínu a kreslila si…ach jak já zaviděla :-). Trochu jsem dofala že naše slečna bude trochu klidnější, ale podle posledních dnů si myslím, že kluky dožene a možná ještě předežene.
    Naprosto Tě chápu! Přeji prima prázdniny a hodně energie na vymýšlení akcí pro děti, to je asi jediné co u nás funguje.

    • M.

      Luci, moc dekuji, ano, sleduji vas spolek na netu a je mi jasne, ze se taky nenudis:-). Ja se mylne domnívala, ze budu mit tu kreslici holcicku, mam jinou, uzasnou, dravou, jen nemam vždy dostatet trpelivosti a sil ji krotit:-). Take preji prima dny a dekuji. M.

  4. Marci, hlavně, že jsou zdraví, to je nejvíc. Bertík je zlatíčko a taky někdy koukám, co dělá a jak se chová. O těch dvou velkých ani nemluvím, asi celoživotní puberta :-D. Čerpej z léta, kytiček, sluníčka a tak 🙂 … Hezký výlet do ZOO. D.

    • M.

      To je pravda, Dani, vim. Vecer, když usnou, tak se nad nimi zase rozjimam:-). Pekny den, my za moment razime. M.

  5. Alena Vyskočilová

    Moje mali hyperaktivitu v diagnóze (k tomu, očnú, imunologičku, neurológa, ORL, terapie, všetky psycho ordinácie)….a pribudol extra človiečik Milo, toho svet tak ničil, že lietal a ničil aj on na oplátku okolo seba všetko… skladala som maturitu aj doktorát zo špeciálnej, liečebnej pedagogiky a z psychiatrie pred ľuďmi denne…a k tomu tisíc aktivít , tisíc kilometrov v nohách denne, domácnosť a hlavne hľadania prístupu a učenia špeciálne pre nich, s autizmom nikto z odborníkov totiž nerátal, ani s nimi v školách, len ja…
    Doma sme nemali ani TV, vyrábali sme, tvorili, čítali, počúvali hudbu a hovorené slovo…
    Dnes som za to ako sa im darí rada:-)
    Sú výnimoční, ale bolo sa im treba veľmi veľa venovať, na nič iné mi nezostalo čas, aj teraz ešte väčšinu môjho života patrí stále mojim autíkom.
    Krásne leto, ty to dáš, si tvorivá, vynájdeš sa aj pri maličkých:-)
    Alena V.

    • M.

      Alenko, dekuji, stale před Tebou smekam, nedovedu si představit, jak jsi vse zvládala a zvládáš porad, o to vetsi svatozar v mych ocich mas. Vim, leccos je ted snazsi nez drive a vždycky muze byt hur, ale me ty situace stejne a opakovane dokazi vykolejit.
      Synovi nabizim kdeco, tvorivy není, hrat hry take moc nechce, nejlepe funguji vylety a kamaradi.
      A když vecer usinaji, tak to jsou samozrejme nejrozkosnejsi deti na celem svete:-).
      Krasne dny. M.

  6. Marci, můj syn měl taky období, kdy to při návštěvě doktora vypadalo, že odkládá inteligenci v čekárně. Dávno z toho vyrostl, ale byly chvíle, kdy jsem nevěděla, jestli ho mám roztrhnout nebo jestli se mám hanbou propadnout ;-).
    Doufám, že jste si ZOO užili v pohodě a přeju prima zbytek léta

    • M.

      Stano, tak to je opravdu krasne napsano – odlozit inteligenci v cekarne:-), ale presne tak mi to pripadlao, zítra repete. A dekuji, vylet se skutecne vydaril. M.

  7. Musím říct, že jsi mě pobavila. Situace, kdy děti zlobí nebo se předvádějí zrovna ve chvílích, kdy je to nejméně vhodné k pobavení nejsou, ale napsala jsi to s určitým nadhledem a vtipně. A navíc jsi mě vrátila o dobrých dvaadvacet let zpátky, kdy jsem tyto situace zažívala s dětmi také. Nejednou bych je nejradši roztrhla jak hady:-).
    Přeji Ti notnou dávku trpělivosti, prázdniny jsou dlouhé:-).
    Henrieta

    • M.

      Presne tak, Henriet, ta trpelivost!:-) Nejsem na to u syna zvykla, zítra mame opravny pokus:-). Dekuji. M.

  8. :-))))), myslím, že ti rozumíme asi úplně všichni. Já jsme říkala, že by člověk po dovolené s dětmi potřeboval ještě jednu dovolenou na zregenerování. Neustále musí být v rukávu nějaký záložní program, jak je zabavit a zaměstnat. Nejvíc mě ale ničí ty jejich žabomyší války :-))))). Snad dnes bude vše OK, Kája.

    • M.

      Je to tak, Kajo,:-), vždycky den pauza by bodlo, stejne to mam i s temi rozepremi. Ale zrejme je to normalni:-), i ja si vzpominam na hadky se sestrou:-). Pekny den. M.

  9. Máte krásné prázdniny, Marcelko 🙂 Já mám naštěstí povahu, že dokud se klukům nejde o život, jde mi to jedním uchem tam a druhým ven. Ale nevím, je pravda, že úplně sama jsem s nimi tak dlouho asi nebyla. Krásné dny, Iva

    • M.

      Ivo, dekuji, podle Lidmily Pekarove, která se zabyva vychovou deti apod. a mne se jeji názory většinou libi, to je tak i spravne, ale ja to nedovedu. Hezke leto. M.

  10. Marci, fakt jsem se pobavila! 🙂 Je mi jasné, že to není snadné, děti umí zlobit zákonitě v těch nejméně vhodných chvílích. Přeji ti hodně trpělivosti a co nejvíce příjmených chvil. K.

  11. Michaela Hofericová

    Snad tě uklidní, že je to tak přes léto asi všude… Pracuju ve školce, přes rok to byly zlatíčka a s létem se změnily na draky… Všichni. Neviděj, neslyšej… Snad se to s nástupem podzimu zase trochu zklidní. Jinak u nás doma je to úplně stejný. Děti najednou mluvěj “anglicky” a mě to vytáčí, protože komolej úplně všechno. Jako bonus jsou najednou nějak víc drzý, hlučný, divoký… Snad to zase přejde. 🙂

  12. Veronika P.

    Ahoj Marci, i já Ti moc dobře rozumím a trochu s úlevou čtu, že je to všude opravdu stejné. Jaká je práce s logopedií nevím (aspoň ne zatím), ale půl roku jsem teď cvičila s tou naší menší Vojtův princip a taky to bylo výživné, velmi náročné nejen po fyzické, ale hlavně po psychické stránce (několikrát jsem si fakt hrábla na dno) – cvičily jsme 4x denně, z toho vždy jednou v rehabilitačním centru, kam jsem téměř denně s malou docházela, někdy sladit ten denní harmonogram ještě třeba se školkou byla docela fuška, občas mi připadalo, že nedělám nic jiného (nutno ale dodat, že to malé významně pomohlo a v jistém směru samozřejmě i mně)… A starší dcera za to umí doma vzít taky slušně. Nejhorší je, že v tom vidím své vlastní chyby, nedůslednost ve výchově (teď nemyslím nějaký dril nebo disciplínu, ale takové to občasné povolení něčeho, ubrání ze svých požadavků kvůli vlastní občasné lenosti). Ale pak jsou chvíle, kdy děkuju Bohu za to, že mám dvě krásné, zdravé děti a přeju si jen to, aby to tak zůstalo…
    V.

    • M.

      Veru, dekuji za komemtar. Vojtovku cvicila moje sestra a vim, jak psychicky narocne to je, a to neslo o me dite! Ale ucinne. Je pravda, ze zdravi je to nej a nekdy na to tak trochu zapomínáme, ale pravdou je i to, ze vse skloubit da take zabrat. Tak pevne nervy a hodne radosti s ratolestmi. M.

Leave a Reply