Naše děti rády s tátou vyráží do terénu. Vezmou potřebnou výbavu – lano, vyprošťovací popruhy, meče jako mačety na bujný porost, baterky, a taky jídlo a mobil, protože už tatínka musel vyprošťovat i bagr, terén bývá opravdu divoký, nic pro mě:-), tak aby si případně zavolali o pomoc.
Jindy třeba objeví velikou kupu písku na poli, kde zadělávají do země vodovodní trubky, a tam s dětmi dovádí – už jen samotné zdolávání kupy je zábava, natož pak slaňování s pomocí speciálních popruhů. Z těch zase jindy v lese udělá manžel houpačku a děti si užívají jiný nevšední zážitek – možná spíš na nevšedním místě, protože houpat se mohou i na zahradě. No a takové má náš tatínek nápady. Jak on si to s nimi užije, co vše ho napadá…žasnu a obdivuji. A jsem ráda, že právě naše děti mají takového tátu, se kterým zažívají dobrodružství, pro která nemusíme nikam daleko, třeba jen za kopec:-).
No a na poslední akci jsem jela i já, s foťákem. Prý nebude žádný velký terén, no tak dobře, svolila jsem. Vyzvedli jsme i sousedovic děti a jelo se. Cílem byly včelí úly. Dojeli jsme k džungli a pak už pokračovali po svých. Terén byl náročný, museli jsme se prosekávat kopřivami, stoupat do prudkých kopců. V momentě, kdy nám docházely síly, no, možná spíš trpělivost s ne úplně dobře naladěnými dětmi poté, co je požahaly kopřivy, jsme změnili směr. Když jsme se z džungle dostali na lepší terén, pole, změnili jsme i cíl cesty – posed, nebo spíš kazatelnu, která se zdála poblíž.
Na začátku:
Stoupání s pomocí lana:
A tady už jsme z džungle venku – cíl v dálce:
A u něj:
Cíl výpravy jsme měnili i kvůli blížící se bouřce a hřmící obloze, nakonec se nám ale bouře vyhnula.
Výhled shora byl parádní, na kazatelně bylo opravdu krásně:
Měli jsme štěstí, džunglí pod námi vedou koleje, právě jela mašinka, to se líbilo asi hlavně těm tříletým
Ani nevím, zda jsem na nějaké kazatelně někdy byla, pro děti určitě nový zážitek. Dali jsme si sváču a pak pokračovali zpět k autu.
Hrozně se mi líbilo, jak starší děti automaticky pomáhaly mladším, jak to fungovalo, bez větších hádek a běžných šarvátek.
Tímto otvorem jsme se dostali z i do džungle, děkujeme divokým prasatům, že v té džungli udělala jakousi stezku, a taky za to, že tam nebyla, když jsme tudy procházeli my:-).
Potkali jsme lopuchy, pro mě nádherné rostliny, zároveň i nostalgická vzpomínka na dětství, kdy nás zachránily v nelehké situaci:-).
A jeden statečný jinoch prosekávající cestu – dělá důležitého, měl důležitou funkci!:-)
Já jsem se ale těšila na cestu zpět, protože již po cestě tam jsem si vyhlídla pole obilí a makovic. Chtěla jsem si je nafotit i odvézt jako suvenýry.
Ušli jsme pár kilometrů, možná dva, sice nejednoduchým terénem, ale byla to akce na tři hodiny. Věřím, že pro děti to bylo odpoledne nevšedních zážitků a určitého dobrodružství a už teď se těší na další:-).
A já si zase říkala, jak je u nás krásně a jak je to léto báječné:-).
Mějte se krásně.
To vypadá na moc hezké dobrodružství 🙂 Opravdu je u nás krásně, kam se člověk podívá … Hezký den D.
Presne tak:-), hezky den. M.
Tak to je táta s velkým T:-)
To teda jo:-), M.
Hezké 🙂 a pro mne trochu nostalgické… (kde jsou ty doby, kdy jsme se synem na rodinných výpravách prosekávali džungle, lezli na posedy, brodili potoky.. Trochu už nám chlapec vyrostl (22). Ale to ty cesty necesty mne ještě občas potkávají – když se manžel rozhodne, že po turistických značkách chodí je zbabělci a podle GPS nejkratší cestou to bude mnohem lepší…:-D
Hmmm, takze manzel je taky vynalezavy dobrodruh:-), uzivejte si vylety a dekuji za zastaveni na blogu:-). M.
Na takové dětství budou nejvíc vzpomínat
Můj muž i já jsme dobrodružná povaha tak i procházka ve městě je plná dobrodružství 🙂
Miluju ty naše výpravy a máme to štěstí že les máme 15min od domu 🙂
Martina
Les 15 min od domu uprimne zavidim, moooc mi tu chybi, my tam musime autem, je to spis dzungle, pravy les – alespon pro me – si uzvivame, jak to jde, u babicky:-). A jit s nasi Barus do mesta je take velke dobrodruzstvi:-).M.