Honzík…

…naše prvorozené dítko. Dnes je to přesně šest let, co přišel na svět. Byl tzv. nespokojené miminko, stále plakal. V autosedačce, kočárku, pořád… A já nezkušená matka jsem byla nervózní a vůbec jsem si ty první měsíce nedokázala užít. Nevím, zda měl hlad, byl drobný, ale já odmítala příkrmy, nebo nervózní ze mě, nebo zda … [číst dál…]

Lesní architektura

V lese nedaleko od babiččiny chaty je místo, kterému tam říkají Skřítkov. Lidé v okolí již vědí, že jde o místo originální, často jen dočasné a běžně se měnící lesní architektury z dílny kolemjedoucích nebo jdoucích dětí a jejich rodičů. Asi každý z nás někdy v lese stavěl domečky. Já to měla móóóc ráda. Zdejší výtvory … [číst dál…]

Expedice džungle

Naše děti rády s tátou vyráží do terénu. Vezmou potřebnou výbavu – lano, vyprošťovací popruhy, meče jako mačety na bujný porost, baterky, a taky jídlo a mobil, protože už tatínka musel vyprošťovat i bagr, terén bývá opravdu divoký, nic pro mě:-), tak aby si případně zavolali o pomoc. Jindy třeba objeví velikou kupu písku na poli, … [číst dál…]

Když je den…

…kdy už od rána jste unavení ze cvičení z předchozího dne …kdy pečete dort dceři k narozeninám, ale i muffiny a perník pro syna, protože večer spí ve školce a učitelky poprosily o něco sladkého k snídani …kdy vás čeká první pracovní pohovor po osmi letech, předtím ale musíte ještě dopravit dceru do školičky, vyzvednout oběd … [číst dál…]

Barča…

vlastně Bára – podle rodného listu. Taková malá treperenda, torpédo, rampepurda, divoška, péro, sluníčko, miláček, všetečka, rozkošníček…na fotkách téměř vždy s upatlanou pusou, rozhodně ne sukýnková nebo culíková, ale zato kabelková….rozpustilá, milá, tulivá, empatická, nebojácná, hrrrrrr, vzteklá, svá, rozkošná, šikovná…. a mnohem víc, tak, jak to u dětí bývá, ale hlavně NAŠE!!!!       … [číst dál…]